Kdo je Petr Sumito Mikulka?
droj foto: Petr Sumito Mikulka
Mohl by ses nám představit ?
To nevím jak.
Já jsem já ? 😂😂😂
Co znamená ve tvém jméně SUMITO?
Sumito je moje druhé křestní jméno, které jsem dostal z Osho meditačního centra v Puně (Indie).
Tohle jméno je mnoho let moji součástí a podporou v mém každodenním životě. Pokud se ptáš na jeho význam, je zhruba ve smyslu “ ten, co je očištěný a milovaný” tak uvidim.🙂
Jaké služby nabízíš?
Věnuji se službě – práce s lidmi – inspirací pro návrat k vlastnímu Zdroji.
A dle konkrétní osoby využívám to, co umím a mám vyzkoušeno, že pomáhá … nejenom na sobě.
Jde zejména o emoční inteligenci (tzv. vnitřní dítě), mentální vzorce, automatismy, návyky a následně emocionální bloky, které nás formují tak, že většinou bloudime životem bez vědomí toho kdo jsme a proč jsme tady.
Velkou pomocí jsou hlavně rodinné konstelace, terapie vnitřního dítěte, pyramidální frekvenční léčení, hypnoterapie, diagnostika a koučink s tarotem …
Pořádáš cesty do Bosny na pyramidy. Mohl bys nám popsat ozdravné účinky těchto cest. Jak to funguje?
Jak to funguje se neví. Jenom vím, že to funguje k našemu prospěchu a vývoji, k tomu, jak já říkám dospět. Většina z nás jsou uvězněné zraněné děti v dospělých tělech a podle toho vypadá i samotný život jednotlivce a celých národů.
Pyramidální frekvence jsou obrovskou podporou k návratu zpátky do bodu, než jsme zabloudili. Vytváří na nás přínosný tlak strhnout masky a naučené formy vlivem systému, výchovy a vlivu našich předků.
Problémy a překážky každodenního života se v Bosně (dle mého přínosným vlivem pyramid a jejich fungování) velmi rychle a jednoduše léčí. To, co je potřeba léčit jinde dlouhé měsíce, někdy i roky, se tady uzdraví během několika dnů.
Pobyty se mnou v Bosně nejsou jen nějakým poznávacím výletem. Jde o transformaci, proměnu, pochopení a prožití. Pobyty se mnou v Bosně jsou vlastně jakýmsi seminářem …. Workshopem, který je nádherně obalený příjemným pobytem, poznáváním, zábavou, putováním, výborným jídlem a zejména vystoupením z kolejí každodenního režimu v nám známém prostředí.
Pro mnohé lidi je současná doba velmi obtížná, jak ji prožíváš ty?
Vnímám ji jako výzvu, velkou příležitost učinit restart každého z nás. Lidé prožívají spoustu tlaků a tím je vytváří. Ovlivňují.
Myslíme si, že my jsme ovlivňováni systémem, okolím, podmínkami pro naše žití, počasím, horoskopy, numerologii, fázemi měsíce a já nevím čím ještě vším, ale málokdo připouští, že vliv je oboustranný. I my všichni to všechno ovlivňujeme. Když si to uvědomíš, možná něco změníš, aby tvůj vliv byl přínosem pro nás všechny a pro všechno.
Jak říká můj kamarád, možná jsou to porodní bolesti. Možná se rodí něco nového a čím více to tlačí a bolí, tím je porod blíž a blíž . Kdo ví?!
Byl jsi vždy nastaven na duchovní cestu? Nebo si zažil nějaký duchovní zážitek, který to změnil?
Duchovní zážitky přišly až daleko po tom, co jsem si prožil vlastní peklo do svých 32 let.
Nebýt této části mého života, všechno by se vyvíjelo jinak. Jak? To nevím. Ale jsem nesmírně vděčný, že to všechno bylo, jak to bylo … a jak je.
Jsi hodně vytížen, máš čas na nějaké další koníčky?
Miluji svoji práci. Vnímám ji jako svoje poslání. Je to můj koníček. K tomu muzika, tu miluji. A spoustu dalších blbin.😂 Mým velkým koníčkem je také nedělat vůbec nic 🙂.
Co je pro Tebe v životě největší inspirací?
Má práce, reakce lidí, jak se mění jejich životy. Život každého z nás je plný zázraků. Buď si jich všimneš a vidíš je a nebo také ne. Avšak dějí se vždycky a všem.
Děkuji Ti za rozhovor.
————————————————————————————————————————-
Kdo je Athelaj ?
1, Mohla byste se nám na úvod představit?
Zdravím Vás, jmenuji se Lenka Vlášková a tvořím pod jménem Athelaj. Žiji v Kutné Hoře s manželem, synem a dvěma pejsky. Když se mě na to někdo zeptá, abych se představila, nikdy nevím co říct, jsem úplně normální žena, která se snaží porozumět životu a všemu co se mi v něm děje. A díky tomu jsem zažila tvořit a vědomě žít svůj život.
2, Zažila jste nějaký duchovní zážitek, který Vás nasměroval jakou cestou jít?
Ano, za svou cestu jsem zažila mnoho zážitků, změnilo to můj pohled na mnoho věcí. Nejvíc zásadní byli zážitky po porodu syna, které byli zásadní v tom co nyní dělám. Po porodu mého syna jsem byla nemocná, přibližně 3 roky a bylo to velmi silné léčení na úrovni duše a těla. Díky mým zkušenostem v osobním rozvoji, jsem tyto tři roky prožila, no přežila. Musím se teď tomu smát, ale v té době mi do smíchu nebylo – byla to potřebná cesta skrze vize, obrazy a velký strach, jak otevřít svůj dar a začít malovat. To díky synovi a všemu co otevřel porod nyní tvořím.
3, Malujete krásné obrazy, které mají hloubku. Malujete od dětství? Používáte nějakou svou techniku?
Ne, nikdy jsem nic pořádného nemalovala, ani by mě to nenapadlo. Nikdy jsem neměla vlohy k umění. Pocházím z hudební rodiny, takže větší šance byla hrát na nějaký hudební nástroj, ale ani to mě nebavilo. Mě nejvíce zajímala zvířata, tedy koně. Chtěla jsem se stát veterinářkou.
Techniky které používám, jsem dlouho zkoušela a testovala a pak nimi zkouším různé věci. Jsou to známé techniky – malba akrylem, akvarelem, mixmedia, koláže, strukturální pasty, malba tuší a vše kombinuji do jednoho obrazu a je to velké dobrodružství.
A rukopis má každý umělec, takovou tu esenci toho, jak obraz vypadá. Takže určitě mám svůj styl a esenci, podle které mě lidé poznají, že je obraz ode mě.
4, Na vašich stránkách Athelaj.art nabízíte různé online kurzy a také malbu na mírů, kterou jsem vyzkoušela i já. Můžete nám tento proces přiblížit? Pravdou je, že mě výsledek na fotce nijak neoslovil, ale když mi obraz přišel a já ho uviděla, měla jsem pocit, že je přesně o mě a já v tom cítím kousek sebe. A mám potřebu se na něj často dívat. Je krásný…
Malby na míru jsou velmi specifické, majitel či majitelka jsou u zrodu obrazu od začátku a prochází procesem společně s obrazem. Specifické na tom je to, že si majitel nemůže nic diktovat – barvy a motiv. Vše vzniká intuitivně a není to o tom co CHCI, ale o tom co ten člověk potřebuje.
Mnoho lidí se mě ptá jak to funguje a já vždy odpovídám, že NEVÍM. Pro lidi je důležité vědět JAK – ale já vždy všem říkám, zkuste se na to na-cítit, bez mysli a jejích otázek. Zkušenosti mých klientů, ale mluví za vše. Mám s těmi obrazy tolik příběhů, je to úžasné a pokud dovolíme věcem jen tak být a nechápat vše – pak to plyne jak má. A to je zásada pro malby na míru.
Online kurzy jsou poměrně nové, chtěla jsem lidem přiblížit ty energie a ten proces, který prožívám já, a že každý, určitým způsobem může dostat odpověď na vše co potřebuje skrze tvorbu a skrze vlastní intuici. Online kurzy jsou rozdělené na týdny a vše se pomalu otevírá a vy jdete svým vlastním tempem. Nepotřebujete umět malovat, řekla bych, že umět malovat a mít už něco zajetého, vás může brzdit, protože tohle je zcela intuitivní. V kurzu se dotkneme emocí, schopnosti věci pustit, přijmout věci, tak jak jsou a opustit odpor. Je to velmi silný proces.
Ohledně Vašeho pocitu k Vašemu obrazu. Ano možné je vše, obraz vždy nastaví nějaký proces a aniž by člověk věděl, prochází procesem přijetí. A Buď se uvolní do toho co cítí a nebo bojuje a to energie obrazu, přidává na intenzitě. Vždy proto říkám klientům – přijměte vše co přichází, to je nejrychlejší cesta k uvolnění se k práci s obrazem.
5, Můžeme se těšit na nějakou výstavu vašich obrazů?
Tento rok nic neplánuji. Ono já nejsem asi moc vystavovací umělec. Obrazy se u mě moc neohřejí a já nerada mluvím před lidmi, takže se tady tak schovávám. Ale je taky možné, že zatím nepřišla prostě nabídka, která by mě natolik oslovila, abych měla chuť někde své obrazy vystavit. V minulosti jsem výstavy měla v Praze v kočičí kavárně, ale to už je pár let zpět.
6, Měla jste problém s koktáním a jako lék jste si naordinovala zpěv. Jak Vás to napadlo?
Toto je velmi těžká otázka, koktání, které mám od dětství je velké téma a osobním rozvojem jsem tuto vadu uvolnila natolik, že to většina lidí nepozná, až na nějaké výjimky. Zpívání bylo na té cestě jedna kostička, ale nakonec jsem opět došla k závěru, že jediné co je potřebné je, přijmout to jak to je, nebojovat s tím co je TADY A TEĎ a být s tím v souladu a natolik se mi ulevilo, že teď jsem s tím v pohodě. A díky tomu se mi zase o kus mluvení zlepšilo – hlavně po telefonu. Ke zpívání jsem se dostala skrze manžela, který hrál s kamarádem a chtěl někoho kdo bude zpívat. A mě to zaujalo, protože vylézt ven mezi lidi a zpívat je pro mě neskutečná výzva a zajímavé je, že u toho zpěvu nekoktám vůbec nikdy – kdybych měla vystoupit na podiu a mluvit, asi bych tam toho moc neřekla před mnoha lidmi, ale zpívat mi šlo a to mě zaujalo a tak jsem si dala pár kurzů s úžasnou Pavlou Fendrichovou, která je úžasná hlasová terapeutka a učitelka. Takže i ten zpěv mě zase o kus posunul. Jako jedna stopa na cestě.
7, Čím nás překvapíte v tomto roce, chystáte něco nového?
Tento rok zatím nechystám něco zvláštního, já jsem hodně zvyklá jet ze dne na den, než plánovat. Ale určitě zase budu tvořit velké formáty na to se těším. A taky plánuji tento rok výzvu na FB, budeme tvořit intenzivně asi 3 dny na určité téma. Ještě se vše rodí. Nejlépe mě sledovat na sociálních sítích a nic Vám neunikne.
8, Co je pro Vás v životě největší inspirací?
Možná to bude znít divně, ale moje největší inspirace je mi můj život. To co jsem sama prožila a prožívám dávám do své tvorby. Vlastní zkušenost a v lastní cesta to je moje inspirace.
————————————————————————————————————————————-
Kdo je Mia Fellow?
Zdroj: Mia Fellow
1, Mohla by ses nám představit?
Zdravím vás všechny z malé vesničky Velhartice na Šumavě, kde nyní žiji. Před lety jsem měla silnou touhu odstěhovat se z města do klidu a zázrakem se to povedlo. Zázraky miluju, synchronicitám se už téměř nedivím a usmívám se, když se dějí, ať už mně nebo druhým.
Jmenuji se Mia, na internetu mne najdete jako Mia Fellow. Neptejte se mne na mé jméno více, to bych tu musela rozepsat celé mé dětství. Jen vám povím, že jméno, kterým jsem byla po léta oslovována, se mnou vůbec nerezonovalo. Když mi bylo asi 30 let, fanynka mé tehdejší kapely Černá mutace, mi upletla jméno Mia, začala mi tak říkat a mně se to natolik zalíbilo, že jsem si to jméno nechala zapsat do občanky. To jméno mi moc pomohlo v mém dalším vývoji, cítila jsem se znovuzrozená.
2, Jsi žena mnoha tváří, kdo vlastně jsi?
To je otázka, kterou si pokládám často. Protože žiji každý den přítomností, která je každý den o něčem jiném, měním se stejně jako luna na nebi. Můj přítel básník mě nazval Proměnkou a já se s tím asi ztotožňuji. Jsem žena, která ráda hloubá nad tím, kdo jsme, proč jsme tady na téhle planetě, o co tady jde, co je vyšším smyslem našeho bytí… Jsem holka, která ráda dělá skopičiny, hraje si, směje se. Jsem bytost, která ráda tvoří pro potěchu své duše a mám radost, když svou tvorbou potěším i druhé. Miluju, když je mohu svou hudbou nebo hlasem dojmout, když jim běhá mráz po těle, když pookřejí a uvolní se do svého já. Ráda se učím novým věcem, a když mám pocit, že už něco umím, nezůstávám na místě, a jdu dál naučit se zase něčemu dalšímu.
3, Proč si změnila svůj směr cesty? Myslím tím tvé zaměstnání…
Můj směr cesty byl jasný odmalinka, ale trošku se na pár let upozadil. Řeknu to trochu zeširoka, snad to nevadí. Tatínek jezdil labsko-oderskou plavbu do západního Německa, měli jsme doma odtud kazeťák a jakmile jsem měla příležitost s maminkou nahrávat, mluvila jsem, říkala básničky, zpívala písničky, nahrávala se s flétničkou, piánem… A pak si to pouštěla pořád dokola a vychytávala mouchy, kde by to mohlo být ještě lepší, aby nahrávka byla dokonalá. Moje maminka se mnou nahrávala, dokud nedošly kazety.
Ona pracovala v Čedoku, hodně mě s sebou vozila na zájezdy a kdykoli jsem mohla, vzala jsem si tamní mikrofon a šaškovala s ním v autobuse. Když se tenkrát soudružky učitelky dětí ptaly, čím budou, a kamsi do análů to zapisovaly, řekla jsem, že budu taková ta herečka, co zpívá. A soudružka mi odpověděla, že to není normální zaměstnání, a tak jsem řekla, že se stanu učitelkou. Ve čtyřiadvaceti jsem dokončila pedagogickou školu a odjela s mým milým splnit si americký sen do států. Když jsem se vrátila, začala jsem učit na škole, kde na schodech hrával jeden učitel na kytaru.
Tak krásně se mi chodilo do školy… když slyšíte tóny, jak se rozléhají po chodbě, které pronikají do vašeho srdce… zamilovala jsem se do té hudby a jak funguje božské načasování, najednou jsme spolu začali tvořit. Líbilo se mu, že umím napsat a zazpívat píseň v angličtině a mě se líbilo, jak hrál. Bylo to osudové setkání, naučila jsem se pár akordů na kytaru a hráli jsme všude po hospodách… a já si nikdy pořádně nevěřila, na to vzpomínám do dneška. Vůbec jsem si nevěřila, ale to šimrání v těle, co jenom hudba umí, stálo rozhodně zato. Dělali jsme krásný songy, zapojili jsme i děti, které jsme učili, měli jsme takový malý sboreček. Učitelství je pro mladou holku s kytarou super, spousta volna, dost peněz na muzikantský hračky. Ale.
Od začátku jsem však v tom školství pořád do něčeho šťourala, proč nejde tohle a proč se má dít toto, když to můžeme udělat takhle… S přestávkami jsem se tomuto zaměstnání věnovala třináct let. A zjišťovala, že ať už jsem na jakékoli škole, systém českého školství já nezměním a myšlení druhých také ne. Byť jsem konala, jak nejlépe jsem dovedla, čím dál tím víc jsem nesouhlasila s pojetím systému, který nefunguje, který z dětí stále dělá poslušné stádo a který se vůbec neshoduje s vizí Komenského – škola hrou a už vůbec ne s jeho pojetím hodnot člověka a jeho bytí. Několikrát jsem tedy odešla s tím, že se budu živit zpěvem, že to zkusím. Ale nikdy to nevyšlo.
Vždy jsem se vrátila do školy, abych se uživila, sebe a syna. Naposledy jsem odešla před dvěma lety, v době korony, protože jsem odmítala dodržovat doporučení MŠMT. A prostě jsem zkusila víc věřit sobě a tomu, že jsem se ve školství naučila mnoho věcí, které se mi mohou hodit někde jinde (například trpělivost) a že moje duše mě opravdu volá k něčemu smysluplnějšímu, k něčemu, co mi bude přinášet radost z práce, naplnění, a že chci být zase vášnivá v tom, co dělám.
Nápady se jen hrnuly. Založili jsme společně s dvěma úžasnými partnery spolek Indián – stezka přežití, kde vzděláváme děti i dospělé v přírodě tady u nás na Šumavě. Vytvořili jsme hru, kterou si může zahrát kdokoli a kdekoli v ČR a skrze ní si připomenout základní znalosti potřebné v ocitnutí se v tzv. krizové situaci. Vytvořila jsem si svou Galerii Miagon ve Velharticích, kde nabízím prostory k výstavě, ke koncertu, k propojení hudebníků, k setkávání a obohacování všech zúčastněných. Začala jsem spolupracovat s Younity, společností věnující se osvětovými videi, kde dabuji kurzy zahraničních řečníků jako je Teal Swan, Louise Hay, Marcela Lobos…, které vedou k prohloubení naší sebelásky, lásky k přírodě či léčení nás samotných.
4, Pro mnohé lidi je současná doba velmi obtížná, jak ji prožíváš ty?
S dovolením si nahradím slovo obtížná za slovo náročná. Soucítím s těmito lidmi, ale chtěla bych jim vzkázat, že život nás staví do různých pozic a situací právě proto, abychom museli něco zvládnout, něco pochopit, něco si uvědomit. Abychom se zastavili a svůj čas věnovali sobě. To není sobecké. Můžeme se podívat na náš život jako orel, z výšky, podívat se na to, kde právě žijeme a jak jsme se tam dostali. S kým sdílíme svůj čas a zda jsme za to rádi. Čemu chceme opravdu věnovat náš čas. Zjistit, v čem jsme dobří, co nás baví. Co my můžeme nabídnout druhým.
Myslím si, že když si uvědomíme, jakými svými rozhodnutími jsme nyní tam, kde právě jsme a když přijmeme to, že to byla opravdu naše rozhodnutí a naučíme se být za toto své konání zodpovědní, stáváme se tak zase víc vědomějšími, víc poznáváme, kdo jsme. Hlavně si nic nevyčítat, k tomu máme sklony. Nebičovat se, pohlížet na to vše třeba jako na film. Postavit sám sebe do hlavní role nebo si můžete vybrat vedlejší roli nebo kompars – podle toho, jak se kdo cítí. A můžete se sami sebe zeptat – co by měl tenhle herec teď udělat, aby … dosaďte si cokoliv.
Pozorujte, ptejte se, odpovědi přichází v klidu. Mějme se rádi. Nejenom naše tělo, ale i naše omyly, naše slova, naše city… Každý jsme jedinečný, s jedinečným životním příběhem. Věřím, že vše je tak, jak má být a věřím, že jedině láskyplným pohledem se tenhle svět dokáže proměňovat. Věřím svým čistým záměrům, věřím, že mi do života přichází ti praví lidé. Věřím, že vše má svůj smysl, i když si to někdy ještě neumím dát do souvislostí. Tuto dobu r-evoluce pozoruji se zvědavostí. Vždyť já se na ni těšila už od roku 2012:-). Vážím si toho, že mohu být součástí této proměny. Dění na planetě pozoruji, a když se mě něco dotkne osobně, zkoumám, co to je, jak s tím hodlám pracovat a to vlastně vede k poznávání sebe sama.
Dny prožívám tak, aby mne netížily, i když mohou být náročnější, ale abych si je dokázala užít plnými doušky. Tahle doba mě učí neodsuzování, učí mne větší lásce a pokoře. Svou pozornost dávám tam, z čeho cítím klid, souznění, lásku, mír, čistotu. Dávám ji tomu, kdo je mého času hoden, kde dochází z obou stran ke vzájemné úctě a respektu. Věřím, že ty jsi já a já jsem ty. In lakéš.
5, Co Tě nejvíce dělá šťastnou? Je to hudba, kterou tvoříš? Zpěv? Mluvené slovo? Malování?
Zdroj: Mia Fellow
Dělá mě šťastnou, když mám kolem sebe lidi, kterým i přes všechny možné nesnáze nepřestaly svítit oči a mají energii, která je mi prostě libá. Nebo když mě polije vlna euforie z vděčnosti ke všem a ke všemu, co se mi v životě děje. Šťastná jsem, když dostávám zpětné reakce od lidí, kteří poslouchají můj hlas a říkají mi, jak je hřeje u srdce… někdo si ho dokonce pouští před spaním na usínání… to je přeci krásné. Šťastnou mě dělá Open Mic, hudební sessions, kde dávám prostor ostatním umělcům i neumělcům zazpívat nebo zahrát před publikem, aby ochutnali to, co jsem chtěla okusit i já, aby si mohli splnit takový malý sen.
Tam vidím, jak se jim trémou klepou ruce, tričko nebo hlas… ale vidím tam i jejich odvahu, jejich štěstí. Když udělám píseň a lidi si ji se mnou broukají nebo se při ní milují, to je nádherné. Když tvořím mluvené slovo, dělá mě šťastnou objevovat v mém hlasu další nuance a prostory, o kterých jsem nevěděla. Když se hudba ze šuplíku spojí s právě namluveným textem – to pak juchám Vesmír mě miluje! Když nahrávám zpěv ptáků nebo vodu, dělá mě šťastnou vědomí, že čas strávený se sluchátky někde v lese, bylo mým přáním, které se neustále plní. Šťastnou mě učiní stav meditace při malování mandal a svícnů, tanec, lelkování nebo třeba horká vana. Je toho spousta.
6, Na tvém YouTube kanále Mia Fellow máš v sekci mluvené slovo hluboké pravdy. Jak k tobě přicházejí nebo podle čeho si vybíráš články , kterým propůjčíš svůj hlas?
Začalo to před šesti lety, kdy jsem objevila Martinu Christovou a její portál Slunečná brána. Přeložila text od Sophie Bashford Když se vás dotkne, započne cesta domů. Mě ten text dojal. Viděla jsem se v něm. Byl to nápad shůry, že jsem vzala mikrofon, namluvila ho, našla nějakou hudbu, kterou jsem dříve složila… a ono to všechno do sebe zapadlo, jak kdybych na tom pracovala kdovíjak dlouho. Bylo to vytvořené v lehkosti a od té doby vím, jak dobře se může člověku pracovat, když duše dělá právě to, co má.
V té době jsem se propojila s obrazy Ramony Siringlen, které mne uchvátily a požádala jsem ji o svolení propůjčit je do tohoto videa. Tak začala spolupráce s těmito dámami a pokračuje dodnes. Texty si vybírám podle toho, jak moc se mi rozvibruje tělo, když je čtu. Vykouknou na mě „náhodou“ na internetu nebo na FB. Hodně jich mám uložených, není na ně čas nebo už se mnou v daný okamžik mého života nerezonují a jsou v šuplíku.
Občas mi někdo nějaký text pošle jen tak, že by za to stálo ho namluvit, objevují se sem tam i zakázky na mluvené slovo, ale většinou si vybírám sama. Vzpomínám si, jak pro mne bylo někdy složité naučit se vyslovovat a samozřejmě i pochopit některá spojení, která jsou dnes pro mě běžná jako říct máslo… třeba multidimenzionální bytosti:-) Sem tam zkusím vytvořit vlastní meditaci, protože meditovat mě baví. Mám vedle sebe básníka, který mi pomáhá objevovat krásy českého jazyka a sílu ve spojení určitých slov, tvoříme meditace, písničky, filmovou hudbu, říkáme si Bohemia.
7, Mio, byla jsi vždy nastavena na duchovní cestu? Nebo si zažila nějaký duchovní zážitek, který to změnil?
Pamatuju si, že jsem odmala vždy přemýšlela hlavně srdcem, což už to mě, myslím, vede k cestě duchovního směru. Kolem mých dvaceti se mi do ruky dostaly knihy od Louise Hay, Zdeňky Jordánové, Dänikena, pak to byl Hnízdil, Vogeltanz, Osho, Hellinger.., na internetu začaly běhat různý videa jako Duch doby, Samsara, zajímala jsem se o onen zlatý věk, objevovala poselství 3D a 5D, Plejády, Atlantida, Akáša… začala jsem víc a víc hloubat, kdo jsem. Viděla jsem duši svého syna ještě než se narodil, ale není to to nejvíc.
Byla jsem blízko smrti, ale není to pro mě ten největší duchovní zážitek, i když byl silný. Prožila jsem sexuální propojení, o kterém povídám v Rukopise Magdaleny, ale není to ten velký duchovní zážitek, i když byl osvobozující a načerpávající. Mám mnoho malých. Mnoho takových probuzení, nebylo jen jedno velké. A stále se pořád probouzím hlouběji a hlouběji. Neustále se proměňuji do mé větší a větší opravdovosti. Duchovní zážitek je pro mě asi každý okamžik, kterého si všimnu, že se děje, který si uvědomím, který mi je jak ponaučením, tak hlubokou láskou a vděčností.
8, Jsi hodně vytížena, máš čas na nějaké další koníčky? Nebo je tvým koníčkem prožitý každý den?
Můj život je mým koníčkem. Ano, jak říkáš, poznala jsi mě dobře – carpe diem. Maminka mi dala nejednu radu, ale tuhle jsem si oblíbila nejvíc – „Když nevíš, jestli ano nebo ne, zvol ano, protože pak bys mohla litovat, žes to neudělala“, a dodala „carpe diem“.
9, Na co nového se můžeme těšit ve tvé tvorbě?.…
Dokončuji audioknihu Elišky Mabel Morkes Dračí příběh, jejíž jsem režisérkou, herečkou, zvukařkou, střihačkou, skladatelkou prostě vším:-) Ukázka tohoto příběhu na mě vykoukla na Fb a něčím mě zaujal. A tak jsem ji namluvila a poslala Elišce, kterou jsem v životě neviděla, jestli neuvažuje o audioknize. A asi už si příběh domyslíte. Opravdu zrovna o audioknize uvažovala, a stejně jako mně i jí přišlo toto spojení prostě božsky načasované. Protože je to ale má první audiokniha a já mám ráda dokonalost, stále na ní pracuji.
V lednu vychází audiokniha Národní park Šumava 30 let od Jana Dvořáka, kde načítám nějaké pasáže a ke které jsem byla oslovena výborným režiserém Jakubem Doubravou složit hudbu, což mne opravdu potěšilo. Nahrávat dechy lesů, mechů a vod a propojit je s tím svým, bylo pro mne výzvou, těším se moc. A Olga Rusnáková, kterou jsem přijela „náhodou“ poznat na přednášku Alberta Vilolda, právě vydala knihu Zachumlej se, pohádka začíná. Bylo to krásné propojení skrz Younity a na jaře už plánujeme nahrávání knihy. Zatím si můžete poslechnout jednu pohádku O sněhové vločce Kristýnce. A já sama se nechám překvapit, jaké poselství mě zaujme, co dalšího se v mém životě stane, jakou hudbu stvořím.
10, Co je pro tebe největší inspirací?
Největší nevím, ale třeba tyhle otázky mi jsou určitou inspirací. Lidmi se nechám inspirovat, jejich energií hlasu, jejich životy. Inspiruje mě oheň, abych nasekala dřevo, inspiruje mě řeka, abych se v ní svým tělem dotkla, inspirují mě stromy, abych stála rovná jako oni, inspiruje mě luna, abych byla v sobě ladná, inspiruje mě země, abych po ní šla bosá, inspiruje mě chlad i slunce, abych se venku pěkně protáhla, inspiruje mě pravda, v ní je všechno skryté, inspiruje mě zpěv ptáku, jimi se nechám uspávat i probouzet, inspiruje mě rozkvetlá louka, abych se v ní pomilovala.
Inspiruje mě síla slova, i proto ráda mlčím a mluvím zřídka, inspiruje mě vítr, abych propletla ho tancem s mými vlasy, inspiruje mě láska, jak dokáže být velká a silná, inspiruje mě tlukot srdce, jehož rytmus mě nepřestává udivovat, inspiruje mě dokonalý souzvuk tónů, je to harmonie života, kterou přenáším do těla, inspiruje mě úsměv, hluboký pohled, inspiruje mě dobrej beat, inspiruje mě jen tak být.
Děkuji za rozhovor.
——————————————————————————————————————————–
Kdo je Zbyšek Firla?
1. Mohl byste se nám představit?
Jmenuji se Zbyšek Firla. Žiji se svou rodinou v Havířově, kde také tvořím.
2. Věnujete se relaxační hudbě, skládáte si ji sám?
Po pravdě ani nevím, jestli bych své skládání, skládáním nazval. Neznám vlastně ani noty. Prostě a jednoduše jsem si přál, abych dokázal nahrát to, co slyším já, když vezmu do rukou hudební nástroj a nechám jej rozeznít. Někdy překvapím i sám sebe, co natočím 😊. Když komponuji, tak se svět kolem mě uzavře a já cítím každou buňkou v mém těle vibraci tonů. Pevně věřím, že mí posluchači mohou díky mým skladbám pocítit ten stejný prožitek.
3. Jak vzniká taková skladba a na jaké nástroje hrajete?
Přál bych si, ať mí posluchači pocítí to, jak hudba léčí a dali své duši možnost nasát klid, pohodu a uvolnění. Toto vše se snažím do své hudby vložit. Většinou mám jasnou vizi toho, jak skladba bude vypadat a pokouším se tu vizi uložit tak, jak to vidím a cítím já.
Velice rád hraji na dechové nástroje. Okouzlili mě flétny a koncovky, které mám na míru dělané od pana Vítka Kašpaříka, rád se ponořím do cirkulace vzduchu v plicích pomocí didgerida a zároveň nemohu opomenout také příjemný zvuk kalimby, kterou jsem dostal jako dárek a vyrobena byla mě přímo na dlaň z dílny Harmonie zvuku. Oblíbeným nástrojem je pro mě i raw drum, který byl jedním z mých prvních nástrojů a díky kterému jsme si museli doma počkat nějaký čas na to, abychom si koupili nový gauč, protože našetřené peníze na něj jsem investoval to tohoto úžasného kusu 😊. Nechtěl bych také opomenout koshi zvonky, brumle i šamanský buben, a nyní se také snažím naučit hrát na foukací harmoniku.
Vybírám nástroje, které jsou laděny na 432Hz (klasické jsou 440Hz). Toto ladění je mi milejší a mým uším i srdci bližší. Je pro mě potěšení tvořit hudbu za pomocí nejstarších nástrojů a nové technologie.
4. Věnujete se osobnímu rozvoji? Jak vnímáte současnou transformaci lidstva?
Osobní rozvoj pro mne osobně znamená hudební naplnění.
Hra na různé hudební nástroje byla mým koníčkem už od malička. Jsem samouk a hraní je pro mě relaxem i potěšením. Pokud se mi nějaký hudební nástroj dostane do rukou, tak se snažím hrát tak dlouho a intenzivně, až z něj dokážu vyladit ty správné zvuky, které lahodí mým uším. Někdy mají ze mě opravdu doma velkou radost 😊
Probíhající transformací lidstva vnímám jako velmi důležitou. Jsem vděčný za možnost žít v této době a těším se na vše, co nás (mě) čeká.
5. Máte nějaký duchovní zážitek, o který byste se s námi mohl podělit?
Už od dětství jsem snílek. V poslední době se mi daří procítit své sny – užívat si létání mezi nebem a zemí, navštívit nová i stará místa. Oslovit a promluvit si v nich s žijícími i odešlými lidmi. Zároveň si také plně uvědomuji nutnost stát nohama pevně na zemi. Ve své hudbě se snažím tento pocit létání navodit i mým posluchačům6.
6.Zbývá Vám čas na další koníčky?
Ano, dostalo se mi mimořádného daru ve formě času. Po pracovním úrazu jsem byl znevýhodněn v chůzi a pobýval jsem proto hodně času doma. Investoval do svých prvních „větších“ hudebních nástrojích a začal cvičit a cvičit. Nadchlo mě také vykuřování pomocí pryskyřic a různých druhů dřev a za pomoci bubnování na šamanský buben a zvuku mých ostatních nástrojů chodím energeticky čistit prostory. Rád se také zabývám řezbářstvím, prací na naší zahradě a domově. Rád také cestuji a poznávám nové kraje, kultury i kuchyni.
7. Připravujete něco nového?
V podstatě mám v hlavě rozpracováno neustále spousty nových skladeb, kterým postupně dodávám kontury. Těším se na připravované relaxační víkendy, které velmi rád doprovázím navozením příjemné atmosféry pomocí tónů hudby. Odhodlávám se také k realizaci koncertů a těším se na nové příležitosti, které se mi otevírají.
8. Co je pro Vás na cestě životem nevětší inspirací ?
Pokud vezmu v potaz svou hudební produkci, tak je mou inspirací hlavně hudební nástroj. Člověk, který jej stvořil a vložil do něj kus sebe. Situace, místa kde hraji i celková atmosféra. Pokud se zamyslím nad tím, co je pro mě důležité a inspirující na cestě životem, tak je to má rodina. Mé zázemí, můj domov a přátelé. Lidé, kteří mě podporují a povzbuzují a já jim za to z celého srdce děkuji. Také děkuji všem, kteří mě v minulosti srazili na kolena, protože mě vyburcovali k tomu, abych se znovu a znovu postavil a šel dál silnější, odhodlanější a sebevědomější.
Pokud bych Vás mohl potěšit svou hudbou, tak se na Vás budu těšit na připravovaných živých koncertech, nebo si mě můžete poslechnout na mém YOUTOBE kanálu Zbyšek Firla, kde se snažím vkládat novinky ze své tvorby a je možnost sledovat můj vývoj.
S láskou v srdci Zbyšek Firla
Děkuji za rozhovor.
———————————————————————————————————————————-
- Kdo je Kaczi?
- Mohla byste se nám představit?
Kateřina Kouláková alias Kaczi je zpěvačka, hudební skladatelka, textařka a multiinstrumentalistka. Svou osobitost, originalitu a lásku k životu přenesla i do svého debutového alba Nahá.
- Věnujete se zpívání, kdo vám píše texty a hudbu?
Texty i hudbu si píši sama. Nebráním se textařské spolupráci, ale zatím vyšlo najevo to, že co si složím sama, je nejúpříjmnější a vyjadřuje to mě samotnou. To je pro mě důležité.
- Vnímám, že Vaše písníčky jdou hluboko z nitra, odráží Vaše životní zkušenosti?
Inspirací je mi život samotný, to co prožívám, co mnou rezonuje, co mám potřebu sdělit, se odráží v mých písních. Hudbu a tvoření vnímám jako důležitou součást mého života, je to pro mě vlastně jakási psychohygiena, a vím také, že poslech mých písniček se stal psychohygienou některých mých fanoušků. Nejednou jim prý pomohly.
Mé písně jsou především vztahové. O vztazích je podle mě celá naše společnost, my ženy je řešíme neustále. Myslím si, že každý vztah, který v životě navážeme, nám má něco dát, ať už dopadne jakkoli. Já své emoce z nich vkládám do písniček.
2. Jak vnímáte současnou transformaci lidstva a byl to i impuls ke složení písně Planeta Země?
Písnička Planeta Země vznikla na základě dokumentu od Davida Attenborougha – Život na naší planetě, který jsem zhlédla. Reálná fakta mě upřímně vyděsila. Cítím obrovskou zodpovědnost našeho chování k místu, kde žijeme. Je důležité si uvědomit, že příroda si bez nás poradí hravě, ale my bez ní ne. Společnost je si vědoma, že je nutné dbát na udržitelnost, avšak se obávám, že některé velké koncerny lpí pouze na výnosech. Je to otázka každého z nás. Chovejme se tak, jak bychom chtěli aby se planeta Země chovala k nám.
3. Máte nějaký duchovní zážitek, o který byste se s námi mohla podělit?
Velký význam pro mě měla cesta Camino de Santiago, jejíž část jsem absolvovala v únoru roku 2019. Chůze je všeobecně pro mě způsob meditace. Ušla jsem 400 km během 14ti dní, kdy jsem strávila velkou část sama se sebou, se svými myšlenkami, bolestí. Byl to pro mě silný zážitek.
4. Zbývá Vám čas na další koníčky?
Miluju horskou turistiku a procházky v přírodě. Když mám volnou chvíli, hned vyrážím sama, s partnerem nebo přáteli.
5. Připravujete něco nového?
Plánujeme jarní turné s kamarádem slovenským písničkářem Jurajem Hnilicou, se který jsme nedávno vydali zbrusu nový videoklip Dobrú noc z hor. Abychom píseň mohli zpívat na koncertech společně, rozhodli jsme se právě pro chystané turné.
Zároveň dávám dohromady kapelu, se kterou plánuji letní koncerty. Moc se na všechno těším.
6. Co je pro Vás na cestě životem největší inspirací?
Každý den je mou inspirace. Inspiraci vnímám jako nádech, tedy každým vdechem přichází něco nového.
Děkuji za rozhovor. Ať se Vám daří.
———————————————————————————————————————————-
Kdo je Tereza Turková?
1. Mohla byste se nám představit?
Jmenuji se Tereza a jsem malířkou mandal a obrazů, kterým ráda říkám duchovní průvodci.
2. Malujete krásné obrazy s ezoterickou tématikou. Vy sama se zajímáte o duchovní rozvoj?
Ano, dříve jsem témata duchovního rozvoje hodně vyhledávala. Bylo to v období po škole, kdy jsem nebyla se svým životem vůbec spokojená a cítila jsem se dost ztraceně. Nevěděla jsem, jakému oboru se mám věnovat, nic mě nenaplňovalo, mé dosavadní vztahy byla velká katastrofa a také jsem měla poruchu příjmu potravy, s kterou jsem bojovala půlku svého života a nikdo o tom nevěděl. To byl takový milník, kdy jsem si uvědomila, že v sobě musím najít odpovědi na spoustu otázek a zjistit, kdo vlastně jsem. Je to už 10 let…
Nyní bych už neřekla, že se zajímám o duchovní rozvoj. Děje se to a přichází to nějak samo.
3. Jak dlouho se věnujete malování a jakým způsobem si vybíráte námět na obraz?
Malovala jsem už jako dítě a věděla jsem, že mám potenciál. Chodila jsem jako malá na kroužky malování a tam jsem tu chuť k malbě nějak ztratila. Možná to bylo tím, že jsem se při tvorbě necítila dostatečně svobodně. Nelíbily se mi taková základní pravidla, které po mě učitelé požadovali, například jak správně mám držet štětec, jaké pomůcky musím používat a jakým způsobem. Já si vždycky jela po svém. Štětec a tužku doteď držím z jejich pohledu špatně…. 😊
Vrátila jsem se k malbě až v 18 letech, vlastně v době, kdy jsem se začala zajímat o duchovní rozvoj, tam začala má cesta k uzdravení.
Náměty si nevybírám, ony se vždy objeví nějak sami. Je ho úzce spojeno s tématy, které si v sobě v té době řeším. Často namaluji obraz a až když je hotový pochopím, co mi říká a na co se mám zaměřit. Je to pro mě velká terapie. Cítím u malování velkou vděčnost a lásku. Miluji to, co tvořím. Občas žasnu, co krásného jsem v sobě opět nalezla.
4. Jak vnímáte současnou transformaci lidstva?
Jsem za ní vděčná. Už bylo na čase. Je skvělé vidět, především mladou generaci, jak začíná přemýšlet o sobě, o životě a o planetě úplně jiným způsobem, než tomu bylo doposud. V praxi to nejvíce vnímám na tom, jak si lidé zvědomují převzaté vzorce chování a snaží se je vyléčit, aby je už nepředávali svým dětem. Je to i mé aktuální téma. Přijde mi to skvělé.
Je to teď na Zemi celkově docela náročné, cítím, že ve mně něco graduje a nabalují se na to různá, hluboko uložená témata a není snadné to ustát. Je to celoplanetární a i taková pandemie má lidem ukázat a vyzrcadlit, kdo opravdu jsme a že vedení a důvěru máme hledat v sobě, ne v médiích. Jen ne všichni zatím věří tomu, že jsme opravdu svobodní. Nebo to sami sobě nechtějí dovolit.
5. Máte nějaký duchovní zážitek, o který byste se s námi mohla podělit?
Záleží, co považujete za duchovní zážitek. Dřív bych si po tím představila něco jako vidět ducha, nebo tak…
Dnes to mám tak, že duchovní zážitky mám téměř denně, když promlouvám se svou duší. Když hledám v tichu odpovědi. Když maluji. Když dojdu k pochopení. Když se hrabu na záhonu v hlíně a cítím to uzemnění. Když si dám potní chýš…. Je toho opravdu spoustu. Je to o tom být v pozornosti u každé činnosti, pak může být zážitkem úplně všechno.
Mám i takové mimotělní zážitky, ale o těch třeba příště… 😊
6. Zbývá Vám čas na další koníčky?
Čas by byl, spíš záleží, jestli si ho dovolím trávit něčím, co mě baví.
Koupili jsme s přítelem loni starou chatu s naprosto božským pozemkem, nicméně jsme teď ve fázi, kdy připravujeme vše na rekonstrukci, takže nám to bere téměř všechen čas. Ale čas na koníčky je také, já mám velké štěstí, že miluji třeba vařit a péct. Od loňska mě úplně pohltilo pečení kváskového chleba. Je to pro mě velmi hravé a ráda v kuchyni trávím spoustu času. A také mě velmi chytlo zahradničení, tvoření záhonů a pěstování zeleniny a ovoce. Pomaličku pronikám do základů permakultury.
7. Připravujete něco nového?
Neustále. Zrovna jsem domalovala pro mou klientku mandalu pro srdeční čakru, která byla takovou pozvánkou k dalšímu obrazu, kde maluji léčivou energii archanděla Rafaela. Obrazy budou putovat do Německa do léčebné kliniky, kde už visí asi 6 mých obrazů.
8. Co je pro Vás na cestě životem největší inspirací?
Určitě můj přítel, který mi každý den zrcadlí spoustu mých nezpracovaných témat. To je pro mě velká inspirace na sobě pracovat a uvádět sebe a mé okolí do harmonie. A také moji přátelé, kteří jedou na podobné vlně a ve spoustě věcí jsou o krok napřed. S velkou odvahou si dovolují žít svobodně a v hojnosti. A v neposlední řadě jsou to určitě mé obrazy.
Děkuji za rozhovor a přeji Vám mnoho inspirace pro další tvorbu.
——————————————————————————————————————————————-
Kdo je Radim Gabrysz?
Mohl by ses nám představit ?
Začnu klasicky. 54 let, ženatý, syn studuje na VŠ. Bydlím v pohraničí na vesnici, blízko řeky a rybníků. To jsi asi neměla na mysli. Tak jinak. Jsem tvůrčí typ, láká mne tvořit – na zahradě, s dřevem, s hlínou. Pro představu, navrhl jsem si dům a s pomocí projektanta, rodiny a kamarádů jej postavil. Díky půdním prostorům jsme dostavěli tvůrčí dílnu. Je to pro nás takový ateliér, kde je volná tvorba. Je zde keramická dílna, vybavení pro malování na látky, a pro tvorbu vitráže. Je zde prostor i pro relaxaci. Když jsme před 20 lety dům stavěli, tak jsem neměl ponětí co budu nyní dělat. Mnohdy něco děláme aniž by jsme věděli proč, jen uvnitř cítíme, že to máte udělat a na nic nečekat. A pak po 10 nebo i 20 letech to krásně zapadne do mozaiky. Pak si v duchu říkáme AHA, to je dobře, že jsem udělal to či ono. Totiž vnitřní vedení se musí poslouchat, protože naskytnuté situace-konstelace se již neopakují.
Krásně hraješ na tibetské mísy. Děláš s nimi meditace. Mohl by si nám popsat, jak mísy působí na lidskou duši?
Proces, který během koncertu probíhá je v režii vesmíru a otevřenosti posluchače. Já jsem jen prostředníkem. Jinak řečeno vypínám mysl a nechávám se vést. Vnitřní otázky typu, co, proč, jak, nechávám stranou. Tak by to mělo být i v životě. Nic neanalyzovat, nehodnotit, neposuzovat a když něco přijde na mysl, tak nereagovat, brát to tak, jak to je. Vše co k nám přichází je pro naše dobro, akorát my o tom ještě nevíme. Když jsme ve stavu bez myšlenek, tak se otevíráme vesmírné energii, která proudí do našeho éterického těla a při tomto procesu tělo relaxuje, odpočívá a dobíjí se, tak jako ve spánku. Při koncertech je to podobné. Někteří zpočátku začnou pociťovat bolesti, a to je stav, kdy se začnou uvolňovat energetické bloky. Pak přijde uvolnění. Na tyto možné projevy bolestí upozorňuji ještě před zahájením hraní. Mnoho účastníků na vibračních lázní mi pak potvrdilo, že pocítili bolest na “svých známých místech”, která pak odezněla a bylo jim fajn. Jen je třeba být bez myšlenek, bolestem nevěnovat pozornost, být jen pozorovatel svého těla a bolest odezní. Jedna paní se po koncertě vyjádřila, že se tak uvolnila a odpočinula, jak by byla týden u moře.
Jak to, že zvuk tibetských mís má na člověka takový blahodárný vliv?
Ve vesmíru je vše v pohybu, a kde je pohyb tam je život, a kde to stagnuje tam přichází smrt. A vše kolem nás je projev energie. A energie to jsou vibrace. Vše ve vesmíru vibruje a co vibruje to má energii. Zvuk je energie. V bibli je napsáno “Na počátku bylo slovo” a to je přece zvuk. Každá buňka v našem těle vibruje. Také myšlenky, pocity, jakékoliv emoce jsou jemnohmotné vibrace, které vysíláme a přijímáme. Záleží na našich senzorech a naší citlivosti, jak přicházející vibrace vyhodnotíme a jak na ně zareagujeme. Mnohdy si to ani neuvědomujeme a nevědomky emoce potlačujeme, protože nás to tak naučili a přitom jsme vůči sobě necitliví. Když na situaci zareagujeme “správně” náš “úkol” je splněn a postupujeme do dalšího kola, když “špatně” tak nás čeká opakování. Asi se někteří diví proč to tak je. Velmi jednoduše řečeno, člověk má kolem sebe elektromagnetické biopole a vysílá do svého okolí specifické vibrace, kterými si přitahuje osoby (učitele) a situace, které nemusíme, ale je to pro naše dobro, abychom získali zkušenosti. Jak se říká “vrána k vráně sedá” a “všechno zlé je k něčemu dobré”. Nakonec zjistíme, že vše se děje v souladu s vesmírem. To jsem odbočil pro pochopení vibrací, tak zpátky k mísám. Když rozezníme jednu ladičku, tak druhá ladička o stejném tónu se sama rozezní. To je známý fakt. A na stejném principu funguje i naše tělo, protože každý orgán v těle, každá buňka má svou vibraci. Zvuk (vibrace) zpívajících mís s alikvótními tóny nám pomáhají vrátit naše buňky do původního stavu (do původních vibrací). Takový reset lidského těla.
A když hraješ na mísy, máš svůj styl ? Nebo je v něčem tvé vystoupení unikátní?
Jak se to vezme. Na zpívající mísy hraje dost lidí. Takže v tom unikátní nejsem. Ale unikátní to může být v tom, že se sejde určitá skupina lidí v jistém naladění a jen pro ně se rozezní mísy v pořadí a délce, ve které se už nikdy opakovat nebude, to už dopředu mohu potvrdit. Každé mé vystoupení je intuitivní podle nacítění prostoru s posluchači a to už je svým způsobem jedinečné a neopakovatelné. A každý dostane přesně to, pro co si přišel, mnohdy nevědomky.
Když se dovedeš nacítit, neobjevil jsi v sobě léčitelské schopnosti?
Bavme se jen o schopnostech. Objevování bych rozdělil na čtyři etapy, ale může jich být i více, zatím jsem ve čtvrté. První je, kdy jsem jako dítě vnímal pocity druhých, tak jsem je považoval za své se vším všudy. Druhá etapa je, že jsem se učil rozlišovat mezi svými pocity a pocity druhých. V třetí etapě jsem se naučil nereagovat na pocity druhých, jen jsem je vnímal, aniž by na ně reagovalo mé tělo (například stažený žaludek). Ve čtvrté etapě se učím otevřeně reagovat na vnímané pocity avšak bez emocí, řekl bych být tím pomyslným zrcadlem, ale ne kritikem. Tuším , že touto etapou to ještě nekončí, avšak co přijde, to nechám tomu Nejvyššímu. Co se týče léčení, tak jsem jen jako zprostředkovatel, kdy navodím tu správnou atmosféru. Na koncertech i na masážích říkám, že tělo je schopno se samo vyléčit, pokud mu to dovolíme. To znamená neanalyzovat, nevyhodnocovat, prostě vypnout mysl a začít si užívat život takový jaký je, tady a teď. Když nemyslíme a jsme hodně uvolnění, tak se otevíráme pro “natankování” kosmické energii.
Čím tě uchvátily tibetské mísy?
Svoji čistotou. Rezonují podle našeho naladění, stavu mysli a těla. Uvedou tě do stavu hluboké relaxace. Nedají se oklamat. Naučí nás být v přítomnosti, když mysl někam uteče, tak se mísa hned projeví. Mají harmonické alikvotní tóny. Také bych mohl říci, když dva dělají totéž (hrají na stejnou mísu), tak to není totéž. Zkusme však tibetské mísy nazývat spíše jako zpívající mísy, protože mísy nepocházejí jenom z Tibetu. A domnívám se, že koupit v dnešní době zpívající mísu, pocházející přímo z Tibetu, je už vzácností.
Byl jsi někdy v Tibetu?
V tomto životě jsem v Tibetu nebyl, ale mnohdy mám pocit jako bych už v těch oblastech byl. Mnohé věci považuji za samozřejmost, jako zpěv, mandaly, mísy, že se nad tím nepozastavuji.
Byla jsem u Tebe na masáži tibetskými mísami a bylo to úžasné. Kdo Tě to naučil?
Učíme se celý život, mísy jsem rozezněl bez “nějakého” učení. Avšak rozeznít mísu je jedna věc, ta druhá je o citlivosti, jemnosti, o vnímání zvuku, vibrací, o stavu mysli. Při práci se zpívajícími mísami jsem měl vnitřní nutkání jít do hloubky, protože jsem cítil, že to není jenom o ťukání a tření, abych z mísy dostal ladný zvuk. Proto jsem oslovil zvukovou dílnu Františka Horvátha, který získal znalosti o zpívajících mísách v Institutu tibetské masáže v indickém městě Dharamsala. Jeho učitelem byl léčitel Dalajlámy a mistr zvuku Dr. Lobsang Dhondup Tsang.
Mohl by jsi popsat jak taková masáž probíhá a co se děje s tělem při této masáži?
Zvuková masáž se provádí v leže. Na jednotlivá místa oblečeného těla pokládám zpívající mísu, kterou rozvibruji na 3 a více minut, délka je odvislá od toho jak mísa reaguje. Vibrace mísy vyvolá rezonanci shodnou s rezonancí buněk. Zvuk rozeznělé mísy přiložené na tělo, je tělesnými tekutinami přenášen do celého těla. Zvukové vlny se tělem šíří, jako soustředné vlny po hladině vyvolané hozením kamene do vody ve stále větších kruzích. Čistí se tak krev, lymfa, masírují svaly, orgány a dokonce i kosti. Zároveň se navozuje hluboká relaxace a orgány se harmonizují a energetizují. Vibrace zpívajících mís jsou dostatečně klidné na to, aby ztišili nervový systém a zároveň dostatečně silné, aby pronikly hluboko do těla a prostoupily i kostmi. Vibrace proniknou až do míst, kam bychom se s rukou a prsty nikdy nedostali a navozují tak léčení, které by jsme jinou cestou jen velice těžce dosáhli. Pro zajímavost tatáž mísa pokládána na různé části těla, se nechová stejně. A tady je zpívající mísa velkým učitelem.
Popsal jsi co se děje s tělem klienta. A co děje u tebe? Jak na tebe působí pozitivní vibrace mís?
Při práci se zpívajícími mísami získávám zkušenosti. Stále se učím “naslouchat” a není to jen o zvuku. Tím mám na mysli rozeznávat jemné vibrace a jejich dekódování. Samozřejmě při “koncertu” jsem pln energie, protože jsem nad mísami přímo u zdroje. A vím, že nemohu hrát cca 3 hodiny před spánkem, protože nejde usnout, a na to upozorňuji i organizátory. Ještě ke zmíněným pozitivním vibracím. To je v dnešní době zažitý populární trend, bohužel pro mnohé je to jen formulace. Vesmír včetně přírody nás učí harmonii. To znamená ani pozitivní ani negativní. Je třeba si uvědomit, pokud jsem aktivní pouze v tzv. pozitivních vibracích, tak se vychyluji z rovnováhy a tím vytvářím prostor pro negativní vibrace.
Vím o Tobě, že rád fotografuješ a vystavuješ své fotografie. Teď je to bohužel omezené, ale přesto všechno můžeme Tvé fotografie někde vidět?
Fotografie lze shlédnout na nových webových stránkách www.gabryszphoto.com a na FB (https://www.facebook.com/gabryszphoto/). Pro ty, kteří by se chtěli podívat na vytištěné fotografie, tak je můžou shlédnout v kulturním domě v Petrovicích u Karviné a také mám desítky kusů doma.
Připravuješ něco nového? Zbývá Ti čas na další koníčky?
V tomto zimním období mám více času na studium. Koupil jsem knihu o léčení s tibetskými mísami, která je v angličtině. Tak překládám text a poznatky z knihy postupně aplikuji na sobě. Až získám zkušenosti tak je nabídnu i veřejnosti. Současně jsem objevil kouzlo siderického kyvadla. Tak se navzájem seznamujeme. K tomuto tématu je také spousta literatury. Ale jak všichni víme, teorie je jen teorie, důležitá je praxe.
K tomu studuji život včel a vše co k tomu patří, protože jsem se letos rozhodl pořídit pár včelstev. Takže plány jsou a pokud zbude čas nebo spíše když mne chytí tvořivá múza, tak zajdu do přírody a pořídím pár fotografií, nebo zajdu do keramické dílny a začnu tvořit. Pár představ mi leží už delší dobu v hlavě, tak jen přiložit ruce k dílu. Avšak vše je třeba brát s rezervou, protože když člověk plánuje, tak Bůh se směje.
Co je pro Tebe na cestě životem největší inspirací?
Příroda je pro mne učitelem a současně i léčitelem. V přírodě objevuji sám sebe, hlouběji a hlouběji. Vše co potřebujeme pro sebe, najdeme v přírodě, resp. v sobě, příroda je naším zprostředkovatelem, naším utěšovatelem, zde můžeme najít pravdu.
Děkuji za rozhovor.
——————————————————————————————————————————————
Kdo je Michal Čagánek?
1. Mohl byste se nám představit?
Představit se, to zavání tvořením si představ. 🙂 Jsem člověk, který má rád ticho. Z tohoto ticha čerpám slova a myšlenky a tvořím z nich básně, písně a příběhy. Svoji metodu psaní nazývám Pramen slov, protože vede čtenáře přímo ke zdroji. Nesnažím se řešit problémy světa, pouze zvu čtenáře do míst jejich vlastní duše, kde žádné problémy nemohou přetrvat. Můj lidský příběh si můžete přečíst na www.prameninspirace.cz/o-mne/zkusenost-lidstvi/
2. Zajímáte se o osobní rozvoj, jaká je vaše filosofie?
Víc než osobní rozvoj mě nepřestává fascinovat neomezený potenciál lidské duše. Všechny ty přesahy, spojení, zázraky, které nastávají, když právě to osobní nestavíme do popředí…
3. Jak Vás napadlo, že napíšete knížky? Kolik jste jich už napsal? A o jakých tématech?
Přicházelo to nějak samo, už od dětství, jenom jsem se tomu otevřel. Napsal jsem asi 17 knih. Z toho je několik knih myšlenek, několik románů, jedna menší kniha pohádek, ostatní jsou sbírky poezie. Všechny mé knihy spojuje pozitivní náboj, lidskost a duchovní rozměr. Vybírám si témata, která jsou nám všem společná, a dávám je do slov. Mnoho lidí tyto věci zná, sami je ale neumí pojmenovat. Čtení je pak pro ně setkáním sama se sebou, se svojí lidskou i duchovní podstatou.
4. Jak vnímáte současnou transformaci lidstva?
Krásně. Vnímám velký posun v prožívání lidí. Větší posun zpět k přírodě, k prostým věcem, k vzájemné sounáležitosti. Nepřestávám žasnout, kolik úžasných lidí, kteří se touží vyvíjet, sdílet a obohacovat společný prostor tento svět nosí.
5. Máte nějaký duchovní zážitek, o který byste se s námi mohl podělit?
Pobyt v tomto těle, na této Zemi je jeden velký duchovní zážitek. 🙂 Třeba takové krájení mrkve. Jak se to stalo, že vyrostla z hlíny? Jak je možné, že ji moje tělo promění v energii? Zázrak, hlavou nevysvětlitelný. Duchovní povahy je naprosto vše. Tohle si uvědomit, je podle mě největší zážitek, jaký může člověk zažít. 🙂
6. Zbývá Vám čas na další koníčky?
Určitě. Snažím se dělat vše tak, jako by to byl můj koníček. Třeba práci na zahradě nebo vaření. Rád chodím do přírody, střílím z luku, fotím, maluji, povídám si s lidmi. Jsou to desítky různých věcí… Největším koníčkem ale pro mě zůstává moje práce – psát knihy, které přinášejí radost a inspiraci, mě samotnému a lidem, kteří se pustí do jejich čtení.
7. Připravujete něco nového?
Ano, dokončuji knihu Bůh jede na dovolenou. Jedná se o pokračování knihy Malá o malém zázračném děvčátku z Prahy inspirované Malým princem. V první knize jí bylo pět, nyní je z ní už jedenáctiletá slečna. Srdce má ale stejně dětsky nevinné a otevřené. Jako v předchozí knize bude i v novém příběhu pomáhat dospělým, aby i oni vstoupili do svého srdce a žili svůj život za hranicemi mysli. A mám rozepsáno několik dalších knih.
8. Co je pro Vás na cestě životem největší inspirací?
Život samotný, jeho pestrost. Příroda. Hudba. Děti. Zejména pak ticho, klid, vědomí dokonalosti Vesmíru, která vše neustále uvádí do rovnováhy.
Více o mně a mé tvorbě na www.michalcaganek.
Děkuji za rozhovor.
——————————————————————————————————————————————-
Kdo je Marek Szweda?
1. Mohl byste se nám představit?
Představit se v několika větách je nereálné. To přece víme všichni, že není moudré tvořit si o někom obraz dle pár zapsaných informací, které však nevypovídají o ničem, co bylo by v tomto životě skutečně důležité. Avšak, abych Vám přece jen odpověděl, jmenuji se Marek Szweda a v krátkosti – jsem šťastným člověkem, což vypovídá za vše. 🙂
2. Zajímáte se o osobní rozvoj, jaká je vaše filosofie?
Otázkou je, co kdo vnímá pod tímto označením „osobního rozvoje“. Já beru celý život, jakožto souhru všech vědomí tvořící naši společnou prožívanou realitu, kde každý z nás má právo a z toho vyplývající zodpovědnost tvořit svět k obrazu svému. Pak už je to na každém, zda život připodobňuje neustále se rozvíjejícímu se společenství, kterému přispívá svou vlastní jiskrou Jsoucna, nebo přebírá obrazy od ostatních a jsou jen nevědomými spolutvůrci těchto obrazů.
Během mé cesty poznání dospěl jsem do bodu, kdy jsem zkrátka ve stavu „Harmonie“, kdy naslouchám své hlubší moudrosti a tvořím v souladu sám se sebou, aniž bych byl nějakým způsobem zatížen vlivy svého okolí, či kulturními a náboženskými dogmaty. Tedy v souhrnu – buďme lidmi a prožijeme plnohodnotný život jako lidé. Zde si však každý musí položit otázku, co znamená býti člověkem.
3. Jak Vás napadlo, že napíšete knihy o duchovním rozvoji?
Na začátku cesty k uvědomění si skutečnosti mi do života přišlo mnoho zvláštních událostí a mnoha lidem v mém blízkém okolí otevřely se nevídané schopnosti. Já byl tohoto procesu součástí, kdy se mi otevřela schopnost channelingu – tedy spojení s duchovními bytostmi – konkrétně mým nejbližším – Torukou. Tehdy začínal jsem skrze onu přicházející moudrost nahlížet na život ze zcela odlišných pohledů, než které jsem doposud během svého života bral v úvahu a postupně začali se mnou komunikovat také další duchovní Mistři, kteří mají zase odlišné pohledy, nežli onen Mistr Toruka.
A tak jsem jednu dobu chtěl od nich zprostředkovat určitý „návod“, jak dosáhnout duchovní moudrosti, či dosáhnout mistrovství v tomto životě jakožto člověk využívající svůj nejvyšší potenciál. A aniž bych to plánoval, oni mistři začali sepisovat texty, které v průběhu zápisu nabíraly podobu knih, abych tak obohatil nejen sám sebe, ale všechny, kdož této moudrosti otevřeni jsou.
A tak začal jsem sepisovat texty skrze onen channeling, kdy zkrátka nepřemýšlíte nad ničím, jen jste otevřeni určité informační úrovni a necháváte skrze své vědomí zapsat moudrost, která v oné meditaci, kterou nazývám „kreativní Buddha“, přichází. Sám tyto texty neustále studuji a objevuji skrze životní zkušenosti další a další úrovně, které v onom textu jsou obsažené. Není to v žádném případě tak, že si to stačí jednou přečíst a domnívat se, že již víte, o čem tato kniha je. 🙂
PS: Původně jsem byl skutečně paličák a myslel jsem si, že již všechno chápu. Vystřízlivění vždy přijde nečekaně a vždy rozbije onu bublinu, kterou si vytvoříme, abychom pochopili, co onen život ve skutečnosti jest. :))
4. Jak vnímáte současnou transformaci lidstva?
Odjakživa největší pokrok byl spojen s největší krizí. Ať už se jedná o technologickou krizi, ekonomickou krizi, zdravotní krizi, či krizi enviromentální. Vždy, jakmile je člověk oproštěn od stávajícího života a hodnot, které přijal za neměnné, vždy získává určitý nadhled na onen život.
Získává novou perspektivu a s tím tvoří se realita zcela nová založena na těchto hodnotách, které jsou v daném čase a prostoru stanoveny jako ony klíčové pro transformaci. A právě tohle se v tomto desetiletí bude odehrávat. Transformace starého v nové. Nefunkčního ve funkční. Duchovního ve světské a světského v duchovní. A tak se vyrovná ona disbalance, která oddělovala člověka od života.
5. Máte nějaký duchovní zážitek, o který byste se s námi mohl podělit?
Nerozděloval bych zde duchovní a světský zážitek. Obojí propojeno jest v jedno. Kdo může rozdělovat, co je duchovní a co je světské? 🙂 Zajisté chápete, kam tímto mířím. Ale samozřejmě. Prožil jsem mnoho duchovních zkušeností, ať už přímo já osobně, nebo jsem byl svědkem mnoha „zázraků“ ať už se jedná o léčení, ať už se jedná o projevy duchovního života, působení na energetický systém člověka jiným člověkem, spatřit astrální projekce, nebo třeba dosažení určitých stavů vědomí, kdy je člověk doslova nad vším a jen JE. Klid je nejvyšším darem pro nás všechny, jen si jej musíme sami dopřát. Jak řekl nedávno můj otec: „Kde je klid, tam je Bůh.“
6. Věnujete se bojovému umění, co Vám to přináší?
Radost. Někdy je to sice dřina, někdy je to zase o rozjímání a někdy je to o předávání svých zkušeností dalším generacím – dětem, které mají touhu také kultivovat sebe sama cestou bojových umění. Je to neustálá cesta sebe-rozvoje a sebe-poznání, neboť jak můžeme poznat limity nejen svého těla, nebudeme-li v reálném světě prožívat určité zkušenosti, které nám říkají, co je realita a co ne? Zkušenost je základem našeho života zde. Proto ten, kdo nemá zkušenost, nemůže pochopit onen aspekt života, neboť nelze chápat, co stojí mimo naši prožívanou realitu.
7. Připravujete něco nového? Např. kurzy ON-LINE?
Aktuálně od ledna mám takový „duchovní time-out“, jak bych řekl, takový zasloužený odpočinek po dopsání základní filosofické trilogie, kterou jsem sepisoval v posledních 3 letech. Takže se aktuálně věnuji zejména kultivaci zahrady, kde tvoříme společně s mým otcem takové zázemí pro meditace, dialogy s lidmi, kteří mají zájem měnit své životy k radostnějšímu bytí či se vzájemně obohatit o své zkušenosti a také bezesporu pro cvičení a kultivaci sebe sama. 🙂
Ale ptáte se konkrétně na kurzy on-line. To právě v průběhu léta začínáme vytvářet výukovou platformu, kde se lidé budou moci naučit nejen bojová umění, ale také fyzioterapie, jógu, relaxační techniky, masážní techniky, a mnoho dalšího. Bude to taková výuková platforma pro každého, kdo chce měnit svůj život, ať už v kterémkoliv ohledu. To zabere samozřejmě ještě spoustu času, než tento e-learning nabere finální podobu, ale do konce roku bych chtěl mít připravené alespoň některé základní kurzy. 🙂
8. Zbývá Vám čas na další koníčky?
Vše, co dělám, je mým koníčkem. 😉 Když bereme něco jako povinnost, náš přístup a odezva života na onu činnost je v souladu s naším prožitkem. Proto je důležité nedělat věci, které u nás v danou chvíli vzbuzují určitou negativitu a vyčkat, nežli dosáhneme stavu uvědomění a nalezneme ve všech věcech ono pozitivní. Tím přispíváme životu tím nejryzejším z nás a je to vždy tak trošku výzva překonat určité stavy vědomí a transformovat je v přínosné pro náš život.
To souvisí s určitým „mindsetem“ a přístupem k životu. Neříkám, že bychom měli milovat daně, účetnictví, či studování určitých zákonů či učiva ve škole a dalších povinností. To vůbec ne. Jen zkusme nahlížet na vše, co přichází nám do života, jako příležitost přispět sobě samým kultivovat svou vlastní osobnost skrze onen prožitek, který nám byl do života dán vnějším prostředím.
9. Co je pro Vás na cestě životem největší inspirací?
Život. 🙂
Děkuji za rozhovor.
——————————————————————————————————————————————-
Kdo je Patrik Kee ?
- Mnozí Vás už znají, ale přesto mohl by jste se nám představit?
Krásný den Vám přeji.
Jmenuji se Patrik, narodil jsem se v Ostravě a žiju to co mě baví. Před deseti lety jsem se rozhodl začít zpívat tak jak to cítím a začal objevovat možnosti lidského tvoření. Zjistil jsem, že mě baví improvizovat s hlasem a vystupovat živě s nástrojem, který na sebe vrství zvuky zvaným Loopstation (smyčkovou).
2. Věnujete se hudbě , jak vzniká Vaše hudba…některé Vaše skladby na mě působí, jak kdyby jste byl napojen na jiný vesmír ?
To je pěkné. Stále více si uvědomuji, že my lidé máme obrovský božský potenciál a dokážeme věci, které se dotýkají všech úrovní našeho bytí a prozařují do prostoru v takových vibracích jakými skutečně jsme. Když si představuji, že jsem součástí tohoto vesmíru i těch ostatních tak vlastně tím jsem a jen proznívám. Pak se to už jen děje a sám jsem pokaždé překvapen, co to přišlo 🙂 je to radost.
3. Připravujete něco nového?
Ano, jsem připraven na živé improvizace v přírodě. Koncerty po celém světě a těším se na spolupráci v planetáriích, kde vystupuji s projektem „Vesmíření“ kde propojujeme živou improvizaci s projekcí vesmíru. Veškeré informace k nadcházejícím událostem nebo hudbě najdete na www.patrikkee.cz … kde Vás tímto všechny zvu.
4. A co online koncerty?
Ano, už několik měsíců sdílím živá vysílání na FB a YT, cca čtyřikrát do měsíce. Moc mě to baví a je to sranda. Odkazy na sociální sítě jsou také na webovkách výše.
5. Zbývá Vám čas na další koníčky?
Hory, řeka, táborák, letecké dny …vlastně se pořád obklopuji koníčky a co koníček není tak k tomu alespoň tak přistupuji 🙂
6. Co je pro Vás na cestě životem největší inspirací?
Život sám.
Děkuji za rozhovor a krásný čas Vám přeji, Patrik ——————————————————————————————————————————————
Kdo je Kateřina Černá?
1. Mohla byste se nám představit ?
Z rodného Valašska mě osud zavál přes Severní Ameriku (kde jsem potkala svého muže) až na Žítkovou. V horách státu Colorado jsem jasně pocítila, že ke šťastnému životu potřebuji kolem sebe volný prostor přírody, která je pro mě dobíječem baterií. Ruku v ruce s tímto poznáním přišel zájem o přírodní a alternativní léčbu (původně jsem vystudovaná zdravotní sestra).
Bylinky jsem sbírala ještě před tím, než jsme se s celou rodinou v roce 2011 přistěhovali do krásného a podmanivého kraje Bílých Karpat. Baví mě dozvídat se o nich více informaci nejen z knih a internetu, ale i ze setkávání s našimi sousedkami, které se zelinám (jak je tady místní nazývají) věnují celý život.
2. Zajímáte se o bylinky. Jak dlouho?
O bylinky jsem se začala zajímat zhruba před 14 lety. Neuvěřitelně mě prospěly ve chvíli, kdy jsem si potřebovala zlepšit své zdraví. Poradila mi je jedna úžasná paní, která se jimi, spolu s astrologií a diagnostikou nemocí, zabývá už spoustu let. A velmi mne tím pomohla a inspirovala.
3. Dáte nám recept na jarní detox?
Jaro je obdobím, kdy je potřeba udělat si úklid nejen v těle, ale i v hlavě. Obecně bych doporučila využívat sílu přírody, čerstvého vzduchu, slunce, dobrého spánku, čerstvé kopřivy, bršlice a pampelišky. Dělat si různé půsty různých délek nebo alespoň odlehčovací dny. Být více konkrétní je nesnadné, protože každý je jiný, a každému prospěje něco jiného podle jeho zdravotní situace, životního nastavení a naturelu.
4. Máte i jiné koníčky?
Kromě bylinek je to hlavně zdravověda. Baví mě zkoumat, jak naše tělo funguje a v jakých souvislostech. Stále aktuálně také rodina a péče o rodinné hospodářství – zdravé vaření, pěstování vlastní zeleniny, pečení kváskového chleba a jiných dobrot, atd. A když se někdy naskytne možnost, velkou energetickou vzpruhou jsou pro mě hory a horská turistika, lyžování, nebo jen toulání se po lese.
5. Co připravujete na tento rok? Kurzy, setkání a pod.
Tento rok připravuji několik bylinkových exkurzí pod naší lípou, kde si povídáme o tom, jak bylinky ovlivnily můj život, ochutnáme bylinkové čaje, řekneme si, jak mohou být bylinky prospěšné našemu zdraví. Projdeme se naší loukou a zahradou, abychom si jednotlivé bylinky mohli ovonět a ukázat v jejich přirozeném prostředí.
Nově jsem připravila i víkendové akce, protože jsem zjistila, že nelze do jednoho povídání vměstnat kromě informací i hlubší prožitek. Zjistila jsem, jak léčivé je dopřát si více času, ticho a klid s přírodou, loukami, lesy a silou ženské energie. Více informací k akcím najdete na www.zitkova.webnode.cz.
6. Co je pro Vás na cestě životem největší inspirací?
Největší inspirací je pro mě příroda s její cykličností a také lidé, kteří kráčí životem podobnou cestou jako já.
Děkuji za rozhovor.
——————————————————————————————————————————————-
Kdo je Monička Mandalka?
1. Mohla by ses nám stručně představit?
Jmenuji se Monika Dolní, mé umělecké jméno je Monička Mandalka.
2. Vím, že maluješ krásné obrazy. Mohla by si nám popsat, jak Tvé obrazy k tobě přicházejí, jakou metodu používáš?
Maluji energetické obrazy ,, Mandaly Světla“ a osobní anděly na datum narození dané osoby metodou automatické kresby.
Při své tvorbě zapojuji obě hemisféry najednou.
Obrazy Světla probouzejí Vyšší Já a propojují nás s vesmírnými světy a Dimenzemi. Mandaly světla vyzařují léčivou energii a čistí náš vnější i vnitřní prostor…
3. Vím o Tobě, že ses podílela na knížce „Jídla světla – Sladké placky Jolany Janišové“ svými kresbami. O jaké kresby se konkrétně jedná?
Ano, mám tu čest ukázat světu své čakrové obrazy díky nádherné oduševnělé knize Jolanky Vavrečkové Janišové ,, Jídla Světla“, a jelikož se na této knize podílelo několik nádherných duší s opravdovým čistým srdcem, má tato kniha velké kouzlo a je plná Lásky a Světla, které se potřebuje dostat mezi nás všechny, kteří jí potřebujeme…
Čakry mají v našem životě velký význam, který souvisí s naším zdravím. Pokud naše duše pláče, tělo chřadne a naše čakry jsou rozhozené a přicházejí nemoci… Ne nadarmo se říká ZDRAVÝ DUCH = ZDRAVÉ TĚLO…
Stejně tak jako Jolančiny Sladké placky dodají tělu živiny, které jsou pro duši a tělo velmi potřebné, aby tělo fungovalo tak jak má, na podobném principu fungují i mé obrazy, které dodávají tělu klid a harmonii, když se na ně budete jen dívat a vyberete si, který Vás zrovna zaujme …a tak ozdravujete své tělo pohledem či dotekem na daný obraz.
4. Máš nějaké další koníčky?
Mám spoustu dalších koníčků, jsem tvořivý člověk. Nejintenzivněji se však věnuji právě malováním těchto energetických obrazů, které mají smysl pro daného člověka, který jej obdrží. Jsem šťastná za každou dušičku, která najde v obraze sama sebe, nebo ještě lépe svůj vlastní stín či posun v sebepoznávání. Dostávám velmi krásné zpětné vazby na kresby řízené Vesmírem s já s pokorou děkuji za to, že mohu být jeho nástrojem.
5. Co je pro Tebe na cestě životem největší inspirací?
Mou největší inspirací na cestě životem je mé vlastní sebepoznávání v daných životních situacích, které mi ukázaly, jak se sama k sobě mám chovat
Našla jsem v sobě Sebelásku, která je pro všechny z nás tak velmi důležitá. Bez ní bych nemohla tvořit tyto úžasné obrazy, které mají duchovní rozměr a dávají sílu a Lásku i ostatním lidem, kteří jí potřebují. Přeji všem krásné dny….. s Láskou a pokorou Vaše Monička Mandalka❤.
Děkuji za rozhovor.
Facebook: Monička Mandalka
——————————————————————————————————————————————-
Kdo je Anastázie Luna?
1) Mohla by ses nám stručně představit?
Jmenuji se Monika Anastázie Pawlitová, uměleckým jménem Anastázie Luna. Jsem vdaná a mám tři syny. Pracuji se zvukem šamanského bubnu, vykládám Crowleyho Tarot. Vnímám energii krystalů, pracuji s kyvadlem a maluji automatickou kresbu. Čistím prostory od negativní energie. Zabývám se vonnými oleji a jejich vlivem na člověka, jak na fyzické tělo, tak na duši. Sbírám minerály a nerosty. Ráda čtu knihy.
2) Pracuješ s šamanským bubnem. Mohla by jsi nám popsat jak to funguje?
Cesta bubnu je rituál, kdy přes zvuk dochází k léčení fyzického těla, propojení s matkou Zemí a vyšším Já. Zvuk bubnu nás dostává do jiného stavu vědomí i vnímání, zde pak přichází různé vjemy i vize. Někdy se přes tento zvuk bubnu dostanu i do minulých životů a zde následně dochází k odstranění bloků, které nás v tomto životě stále ovlivňují.
3) Vím o Tobě, že navštěvuješ zajímavá místa naší republiky. Můžeš nám dát nějaký tip na tajemný výlet?
Ano, jezdíme různě po republice a navštěvujeme hrady, zříceniny, skály a energetická místa. Pokud mám vybrat, tak na mě zapůsobila Rosa Coeli v Dolních Kounicích – je to zřícenina ženského kláštera premonstrátek, velmi energeticky silné a mystické místo. Další místa, která stojí za zmínku, jsou například podzemí, krásné kostely a rotunda ve Znojmě nebo kamenná brána v Dubňanech. Devět set let stará lípa v Bzenci, zřícenina Starý Jičín a kousek vedle zřícenina Hukvaldy, skalní město Adršpach atd. Míst je mnoho a nejlepší je začít ve svém okolí.
4) Studuješ mysterijní školu Kvadrivium pod vedením Dr. Hany Sar Blochové. Co nového ses naučila a chtěla by ses s námi o to podělit?
Určitě, po několikaleté teorii nyní pracujeme i v terénu a využíváme naše znalosti. Pro představu, pracujeme se zvukem, kyvadlem, energetickými toky v krajině, které zakreslujeme. Díky této škole se v mém věku nyní učím noty a hrát na hudební nástroje, na flétnu a kantelu. A musím říct, že pro člověka, který nebyl od dětství hudebně vzděláván, je to velmi velká výzva… Osobně si myslím, že hudební vzdělání nám nyní ve společnosti chybí a to je velká škoda.
5) Co je pro Tebe na cestě životem největší inspirací?
Řekla bych, že mou inspirací je každý přítomný okamžik v životě. Je to nekonečně mnoho každodenních výzev, kterým čelíme, ty nás pak směrují k dalším výzvám i činům.
Děkuji za rozhovor.
——————————————————————————————————————————————-